Charakteristika LS Náměšť nad Oslavou

 

Lesní správa Náměšť nad Oslavou (LS) se rozkládá na území dvou krajů. Převážná část náleží do Jihomoravského kraje, severozápadní část Kraji Vysočina. LS zaujímá 85 065 ha katastrální výměry. V současné době činí obhospodařovaná výměra lesů ve vlastnictví státu 16 465 ha. Na výměře 4 566 ha nestátních lesních majetků zajišťuje LS výkon funkce OLH.

Lesní správa Náměšť nad Oslavou je organizačně tvořena třinácti revíry. Pro zajištění výkonu OLH je vyčleněn jeden pracovník LS.

Geografické umístění LS a charakteristika území

Převážná část lesní správy (LS) náleží do Jihomoravského kraje, Severozápadní část přináleží kraji Vysočina. Nejvýznamnějším sídlem v oblasti LS je Brněnská aglomerace nacházející se na východním okraji. Dalšími významnými sídly jsou Náměšť nad Oslavou – sídlo LS s dominantou zámkem Náměšť nad Oslavou, město Velká Bíteš v severní části LS, Rosice se zámkem z 16. století a Ivančice na jihu LS, ležící na soutoku řek Jihlava, Oslava a Rokytná.

Východní částí LS probíhá Boskovická brázda, dále na východ se nachází Bobravská vrchovina na severu a na jihovýchodě zasahuje na území LS Dyjskosvratecký úval. Severozápadní část LS je součástí Bítešské vrchoviny a jihozápadní Znojemské pahorkatiny přičemž obě jsou součástí Křižanovské vrchoviny.

Terén má pahorkatinný charakter, který přechází v západní a severní části LS do náhorní plošiny. Převažují mírné, kratší svahy a nehluboká údolí. Vyjímkou jsou údolí Jihlavy, Oslavy, Chvojnice, severní svahy Bílého potoka a některé lokality na svazích kolem Bobravy, které se vyznačují velmi strmými a kamenitými svahy.

Na geologické stavbě se podílejí různé geologické formace. Na severozápadě převládá krystalinikum Českého masívu na jihozápadě Třebíčský masiv. Dále na východ rozděluje LS od severu k jihu permokarbon Boskovické brázdy. Do severovýchodní části LS zasahuje Brněnský pluton. V jižní a východní části LS mají významné zastoupení pleistocénní překryvy.

Geologické podloží tvoří převážně dvojslídné a biotické ortoruly a fylity, značně jsou rozšířeny sprašové překryvy. V západní části jsou dále zastoupeny amfibolické syenity a amfibolity. Ve východní části se nachází v oblasti Boskovické brázdy permokarbonské pískovce a slepence, v blízkosti Brna pak diority a granodiority.

Základní klimatické charakteristiky LS:

  Západní část LS Východní část LS
– průměrné roční srážky : 550 – 660 mm 530 – 620 mm
– průměrná roční teplota : 6,1 – 8 °C 7 – 8,5 °C
– průměrná délka vegetační doby : 140 – 170 dní 150 – 175 dní

Nejnižším bodem na LS je údolí řeky Jihlavy u Pravlova 190 m.n.m., nejvyšším bodem je Svatá 679 m.n.m. Celá oblast LS spadá do povodí Dunaje a je pro ni příznačné, že všechny hlavní toky odvádějí vodu směrem od západu na východ. Na severu tvoří hranici LS Libochovka a Bílý potok. Jižní hranici tvoří řeka Jihlava. Dalšími významnými toky, které odvodňují území LS jsou řeky Oslava, Chvojnice a Bobrava. Ostatní vodoteče jsou lokálního významu.

Největší část území LS (95%) náleží do přírodní lesní oblasti 33 – Předhoří Českomoravské vrchoviny, malá část na severu (5%) do PLO 16 – Českomoravská vrchovina a nepatrná část, co se týče výměry lesa, na východě do PLO 35 – Jihomoravské úvaly.

Lokální historie lesnictví

Současný státní majetek pochází v převážné míře z původních panství, později velkostatků Náměšť nad Oslavou, Veveří a Rosice, Osová, Oslavany, Hluboká-Domašov (Benediktíni Rajhrad) a částečně také Moravský Krumlov.

Charakteristika lesů

Vývoj dřevinné skladby – současný stav porostů je výsledkem vlivů působících v dané oblasti po řadu generací. Koncem 18 století v lesích převládaly listnáče. V jižní, relativně nejteplejší části, to byl především habr spolu s dubem a břízou. Jednalo se o pařeziny. Na úze-mích výše položených již převládaly dubové porosty s vtroušeným bukem, habrem a břízou. Byla zde také významně zastoupena jedle. S umělou obnovou lesů se nejdříve začalo kolem roku 1795, zalesňovalo se hlavně smrkem. V roce 1800 se v kmenovinách uváděly dřeviny: jedle, smrk, borovice, buk, javor; v pařezinách dub, habr a bříza. Buk tvořil příměs jedlových porostů po celé ploše lesů. Od 19. století byl zahájen postupný převod do té doby převládajícího lesa nízkého na les vysokokmenný. Pro zvyšování výnosu z lesů bylo započato se zvýšeným pěstováním borovice, ale také smrku a modřínu. Na přelomu 19. a 20. století byl smrk již pěstován v monokulturách, zastoupení borovice v monokulturách se snižovalo pro její špatný růst a začaly se projevovat snahy o zkvalitňování dřevinné skladby příměsemi listnáčů. V této době se začínají také pěstovat různě exoty jako dub červený, vejmutovka, douglaska a další. Akát se vyskytuje již počátkem 19. století.

Druhová skladba lesních porostů na území LS v %:

  SM JD BO MD Jehličnaté BK DB LP HB BR Ostatní Listnaté
Současná: 43,9 0,9 16,4 6,3 67,8 5,1 17,1 3,1 3,7 0,8 2,4 32,2
Cílová: 33,4 5,2 4,6 6,6 49,9 21,8 23,2 3,2 0,2 0,0 1,7 50,1
Charakteristika hospodaření

V roce 1965 se na území LS nacházelo pět lesních hospodářských celků. Nyní je LS tvořena dvěma LHC – Náměšť n. O. a Rosice.

Značná část lesů v působnosti LS je nositelem významných mimoprodukčních funkcí, což se odráží v kategorizaci lesů:

  • Lesy ochranné, do kterých náležejí především svahy kolem řek Jihlavy, Oslavy a Bílého potoka zaujímají rozlohu 403 ha.
  • Lesy zvláštního určení zaujímají celkem 2383 ha.

Jedním z nejdůležitějších úkolů, které musí LS řešit již několik roků, je provedení rozsáhlých přeměn smrkových monokultur na strukturalizované smíšené (listnaté) porosty. Smrkové monokultury, nevhodně založené v nižších vegetačních stupních, nemají opodstatnění a vlivem sucha, hnilob a následně i škůdců hynou.

K výchově porostů přistupujeme diferencovaně a zohledňujeme stav porostu, bonitu stanoviště a naléhavost zásahu. Výchovou upravujeme druhovou skladbu a stabilitu porostu.

Prioritním cílem je péče o růstové prostředí

Růstové prostředí se nejlépe ovlivňuje mimo jiné především volbou vhodných dřevin a jejich pěstováním. Kromě trvalosti a stability lesních porostů musíme zabezpečit produkční a funkční trvalost stanoviště biotopu tzn. především půdy a mikroklimatických podmínek (vlivy na ochuzování živinami, fyzikální změny, kyselost atp.)

LS preferuje a v max. možné míře využívá možnosti přirozené obnovy v hosp. souborech k tomu vhodných. Důslednou ochranou růstového prostředí lesních porostů je snaha o udržení a o zlepšení přirozené produkční schopnosti lesní půdy, která je zárukou pěstování zdravých, vitálních, produktivních a ekologicky stabilních porostů. Toto je potřeba uplatňovat tak, že buď přirozeně, nebo uměle zakládáme porosty stanovištně vhodnými dřevinami s důrazem na podíl MZD a s max. podporou biodiverzity.

Při volbě dřevin hlavních (cílových) a MZD se přihlíží k aktuálnímu stavu porostní skupiny a fázi rozpracovanosti obnovy. Z hlediska širšího pohledu a problematiky péče o růstové prostředí v návaznosti na trvale udržitelné hospodářství je záchrana a zachování regionálních populací, což je zajištění kvalitního osiva k obnově porostů.